Atropabelladonna

\~/

Pohybuj se, pohybuj se jako voda. Jak se pohybuje voda? Na jejím pohybu je několik krásných věcí. Jednou z nich je, že vždy směřuje do hloubky, vždy vyhledává tu nejspodnější zem. Důvěřuj životu, že podpoří Tvé uvolnění a zanese Tě přesně tam, kde Tě chce mít.

V naší společnosti bylo obzvlášť mužům vtloukáno do hlavy, aby neplakali, aby se tvářili hrdinsky, když je něco raní, a nedávali najevo svou bolest. Do této pasti se však mohou chytit i ženy a každý z nás může mít tu a tam pocit, že jediný způsob jak lze přežít, je uzavřít se vůči všem pocitům a emocím. Když je naše bolest obzvlášť hluboká, můžeme se jí dokonce pokoušet úkryt i sami před sebou samými. Duhové slzy jsou klíčem k průlomu z této izolace. Osobnost izoluje a zmrazuje Tě, už neplyneš. Proto se z lidí stávají kostky ledu. Nemají žádné teplo, žádnou lásku. Láska je teplo, když se jich dotkne teplo, začnou se rozpouštět a hranice zmizí. V lásce hranice mizí, zmizí i v radosti, protože ani radost není chladná.